Devalvace a (nebo) evoluce sexuality?
Devalvace a (nebo) evoluce sexuality?
Úvodem
Každý člověk, žijící v současném světě si nemohl nevšimnout, jak se sexuální tématika stala běžnou až fádní součástí naší kultury. Filmy, které ještě sotva před deseti lety končily líbající se dvojicí a zabouchnutím dveří – s tím by se dnešní divák těžko spokojil. Cítil by se jaksi ošizen a rozčarován. Zpravodajské servery nás zahlcují takřka denně sexuálními výzkumy a radami. Podívejme se proto důkladněji, kam směřuje současná sexualita, nebo spíše na to, jakým způsobem se prezentuje.
Sexuální osvěta
V generaci našich prarodičů a ještě do značné míry i rodičů nebylo zvykem se o sexualitě bavit, natožpak jí učinit tématem veřejným a společenským. Patřila automaticky do privátní sféry a jen mezi ty dva konkrétní zúčastněné. Otázkou zůstává, zdali to v té době bylo vůbec zapotřebí. Takzvanou sexuální osvětu můžeme v našem geografickém prostředí datovat především do doby porevoluční – uvolnění ze sevření komunistické diktatury dalo průchod i nutkání se uvolnit ve všech směrech. Vše, co bylo dosud zakázané, či potlačované, mohlo jít směle do ulic a být vykřikováno ze všech plic.
Jak už to tak bývá v každé epoše a po každém politickém a společenském zvratu – co patří k minulosti, je kritizováno, smeteno ze stolu a označeno za neužitečné, tmářské, překonané. Sexualitu nevyjímaje. Sexualita a její otevřenost se stala znakem latentní revolty, symbolem svobody a aktivně prožívaného života.
Sexem ke zdraví a prosperitě
V rámci vědeckého diskurzu humanitních věd se stával čím dál silnějším proud, stavějící své paradigma na materialismu a hédonismu. Sex je láska. Láska je sex. Sex je biologicky daný, stejně jako hlad a žízeň. Hlad je třeba vždy ukojit k přežití. Abys přežil, potřebuješ sex. Když sex nemáš, nežiješ, neprospíváš – vykazuješ nebezpečné, potlačované tendence, potencionálně nebezpečné pro celou společnost. Uveďme si zde nějaký příklad toho, jak je sexualita čím dál více nahlížena technicky (a to i v terapii), je formována společenským principem výkonnosti (např. nutnost dosažení orgasmu), přizpůsobována konzumnímu chování, snažíce se udržovat falešný ideál věčného mládí a krásy, přičemž se sex degraduje na pouhý hygienický, popřípadě gymnastický akt1: „Sex je dobrý pro zdraví a uvolnění.“ (K. Doener, U. Plog, 1978). To je názor zastupující odborný segment vědecké obce, který v různých mutacích vychází v periodikách pro širokou veřejnost. Konkrétně v naší české kotlině můžeme za všechny uvést server Novinky.cz, které v sekci „Vztahy a Sex“ uveřejňují články právě v tomto duchu. Za všechny můžeme uvést pro ilustraci např. tento: „Překvapivé výhody, které přináší sex“, ve kterém se uvádí: „Sex není jen chvilkové potěšení, přináší i řadu jiných výhod, které pozitivně ovlivňují kvalitu života. Jde především o benefity s vlivem na zdraví i psychiku…“ Mj. se tam uvádí, že prospívá ke zmenšování stresu, zlepšování krevního tlaku a imunitního systému, pomáhá při hubnutí, snižuje riziko infarktu, snižuje riziko rakoviny prostaty, zvyšuje kvalitu spánku, stavu pleti, dokonce má příznivě ovlivňovat správný růst nehtů a vlasů, atd.2
Byl by tedy hloupý ten, kdo by o tento lék nestál a to v míře pokud možno vysoké, aby se preventivní a aktivizační účinky mohly projevit v celé míře. Ruku v ruce s tím přichází i fakt, jakým způsobem tedy tento „všelék“ získávat a distribuovat. Nepřekvapí nás tím pádem ani to, že v souvislosti s tím musí také docházet k relativizaci a bagatelizaci morálky a sexuálního chování s tím spojeného. Na to se ostatně zaměříme dále.
Co je vlastně sex?
Je to ale skutečně tak jednoduché? Pokud vezmeme v potaz psychologii, která neredukuje sexuální akt čistě biologicko-mechanicky, dozvíme se něco jiného. Nejedná se pouze o biologicky daný pud k zachování druhu jako u jiných živočišných druhů. Jedná se o velmi komplexní fenomén, který sice má sice biologické kořeny, ale u člověka je podstatně determinován kulturními faktory a zkušeností.3
Sexualita je tělesně-duševně sociální potřeba. Obsahuje velké množství faktorů, jako např. somatické, psychické, funkční, sociální, ideologické a společenské. Psychologická stránka sexuality je přitom často opomíjena, i když má pro úspěšnost vztahu mimořádný význam.4
Hodnotový význam lidské sexuality
Pokud se zamyslíme nad hodnotovou proměnou významu lidské sexuality, není těžké si povšimnout, že je oproti minulosti (a to nedávné) značně mediálně zdůrazňována, ne-li přímo nadhodnocována a přeceňována. Jak už zaznělo výše, stírá se rozdíl mezi chápáním toho, co je láska a sex. Zdá se dokonce, že jsou tyto pojmy ztotožňovány jako synonymní. Pod publikacemi obsahující názvy jako např. Tajemství lásky, Dosažení lásky apod. nenajdeme nic jiného, než sexuální příručky. Zvláště v prepubertálním a pubertálním vývoji lidského jedince, kdy se formuje jeho náhled na sebe a svět může toto ztotožnění vyvolávat řadu pozdějších patologických jevů v mezilidských, a zejména pak v partnerských vztazích. V dospělosti lze pak tuto jednostrannost pozorovat v hodnocení kvality vztahu: kvalita sexuálního života partnerů se stává určujícím pro další setrvání ve vztahu, případně v dlouhodobější perspektivě může snadněji vést k vyhledávání sexuálních požitků v polygamních vztazích. Ke ztrácení zábran a ospravedlňování takového druhu chování dopomáhá i řada studií, založených na biologicko-redukcionistických tezích. Uveďme si zde jen některé. V článku „Náhodný sex není černobílý“ se např. dozvídáme, že: „…podle newyorské psycholožky Zhany Vrangalovové, která se náhodným sexem a jeho vlivem na lidskou psychiku dlouhodobě zabývá, ho nelze škatulkovat černobílými nálepkami jako dobrý nebo špatný. Není prý totiž ani černý, ani bílý.“ Dále se tam pak uvádí, že: „Z vyjádření lidí, kteří se psycholožce svěřili se svými prožitky, není náhodný sex ani vyloženě dobrý, ani vyloženě špatný. Má řadu negativ, řadu pozitiv, ale záleží také na tom, kdo ho provozuje a kdy, uvedla agentura Famous. Lidé psycholožce většinou popisovali okolnosti, proč se do sexu na jednu noc s neznámou osobou pustili, zda toho litovali, či nikoli, a jak celý erotický zážitek vnímají. Většina přispěvatelů toho nelitovala. Mnozí vysvětlovali, že ačkoli zpochybňovali během doby své motivy, zkušenost náhodného sexu je naučila něco nového nebo jim pomohla na jejich cestě k sebeobjevování.“5
Také nalezneme spoustu článků, které znatelně oslabují vnímání nevěry jakožto svobodného volního aktu a poskytují tak prostor k jejímu ospravedlňování. Např. články typu, jaký je tento: „Muži za své milenky zkrátka nemohou“, ve kterém se dočítáme: „Muži mají milenky, protože monogamie je vzácná. Ze 4000 druhů savců vytváří trvalé dvojice jen tři procenta z nich. Z 1154 lidských společenství bylo nebo dosud je 87 procent polygamních. Někteří vědci se shodují v tvrzení, že monogamie je pro člověka nepřirozená. Svědčí o tom i existence zákonů, které chrání monogamní manželství, protože v opačném případě by tyto zákony nemusely existovat. Je fakt, že evoluce dala mužům do vínku touhu po větší sexuální variabilitě partnerek, neboť nikdy u žádné ženy neměli jistý sexuální přístup, který zajišťoval prosté přežití jejich rodové linie. Pánové mají tedy vědecké argumenty, proč nemohou být jako seriáloví hrdinové, i když se opravdu snaží.“6 Po takovéto silné mediální masáži a „vědeckou“ podporou tohoto druhu se nelze divit, že se společenské hodnoty a nároky rapidně mění.
Oproti tak silně propagovanému biologickému determinismu můžeme uvést zajímavé výsledky studie kastrace u mužů. K. Imielinski (1977, str. 125 násl.) uvádí, že snížení pohlavního pudu po kastraci je nepřímo úměrné stupni inteligence postiženého individua: „U lidí s vysokou duchovní kulturou a s vysokým stupněm inteligence nastupuje oslabení pohlavního pudu pozvolně a není značné. Primitivní lidé reagují na kastraci rychlým a silným zeslabením pudu. Svědčí to o tom, že čím lépe je psychika člověka vyvinuta, tím více se stává síla jeho sexuálního pudu nezávislá na hormonálních mechanismech.“ Ženy po odstranění vaječníků pohotovost k sexuálním reakcím neztrácejí, ani se u nich nesnižuje.7
Závěrem
Vidíme tedy, že předkládané tvrzení, že se jedná o automatické, nevyhnutelné a přirozené ukojení sexuálního pudu na chemicko-biologické úrovni nemůže obstát.
Vyplývá z toho také následující: člověk se nemusí chovat jako zvíře. Má možnost volby, je za své volby zodpovědný a jak už pravil filosof Aristoteles – nemusí se stávat otrokem svých vášní. Také teologické hledisko, předkládané biblí, klade sexualitě vyšší status – je vyvrcholením tajemného, metafyzického spojení muže a ženy. Obsahuje jedinečnost intimity, která je protkaná láskou. A to zdaleka nezahrnuje, ani nevystihuje termín „sex“, jak je nám dnes v takové hojnosti předkládáno.
Použitá literatura:
-
FURST, M. : Psychologie, Olomouc: Votobia, 1997, ISBN 80-7198-199-0.
-
NAKONEČNÝ, M. : Motivace lidského chování, Praha: Academia, 1997, ISBN 80-200-0592-7.
Internetové zdroje:
-
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/288891-prekvapive-vyhody-ktere-prinasi-sex.html., publikováno 4.1.2013.
-
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/337838-nahodny-sex-neni-cernobily.html, publikováno dne 2.6.2014.
-
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/318638-muzi-za-sve-milenky-proste-nemohou.html, publikováo dne 6.11.2013.
1 Srov. FURST, M. : Psychologie, str. 121.
2 http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/288891-prekvapive-vyhody-ktere-prinasi-sex.html., publikováno 4.1.2013.
3 NAKONEČNÝ, M. : Motivace lidského chování, str. 190.
4 FURST, M. : Psychologie, str. 121.
5 http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/337838-nahodny-sex-neni-cernobily.html, publikováno dne 2.6.2014.
6 http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/318638-muzi-za-sve-milenky-proste-nemohou.html, publikováo dne 6.11.2013.
7 NAKONEČNÝ, M.: Motivace lidského chování, str. 191.